Chiara d'Assisi, 1194–1253
Druhá postava assiského příběhu. O dvanáct let mladší než František, o dvacet sedm let ho přežila — a jako jediná ze dvojice napsala řeholi, kterou po ní vedou sestry dodnes.
Narodila se kolem roku 1194 do šlechtické rodiny Offreducciů, jejíž dům stál u katedrály sv. Rufina — pokřtili ji u téže křtitelnice jako dvanáct let předtím Františka. Roku 1212, ve svých osmnácti, odešla v noci z domova, prošla městskou branou dolů do Porziuncoly a nechala si tam Františkem ostříhat vlasy. Rodina se ji pokusila přivést zpátky silou.
Usadila se u San Damiana, v kostelíku, který František pár let předtím opravoval vlastníma rukama. Zůstala tam dvaačtyřicet let, prakticky bez toho, aby ho opustila.
Řeholní domy tehdy majetek mít směly a zpravidla ho mít musely — bylo to zabezpečení. Klára si vymohla pravý opak: právo nevlastnit nic, a to ani společně. Papež Inocenc III. jí toto privilegium paupertatis podle tradice udělil už roku 1216 a Klára o něj pak bojovala celý život, protože kurie se ho opakovaně snažila zmírnit. Definitivní schválení své řehole dostala dva dny před smrtí.
Je to první řeholní pravidlo, o kterém víme, že ho napsala žena. Řád, který podle něj žije, se dnes jmenuje klarisky.
Nejznámější epizoda jejích životopisů je z roku 1240, kdy k San Damianu dorazily oddíly ve službách císaře Fridricha II. Klára, tou dobou už těžce nemocná, si nechala přinést schránku s eucharistií a postavila se s ní do dveří; vojáci podle vyprávění odtáhli. Historickou událost od legendy tu nelze oddělit — ale právě tenhle výjev z ní udělal postavu, kterou v Assisi potkáte na obrazech nejčastěji.
Když na sklonku života nemohla vstát z lůžka, viděla a slyšela podle životopisů půlnoční mši v bazilice na druhém konci města, jako by u ní byla. Kvůli tomuhle příběhu ji Pius XII. roku 1958 prohlásil za patronku televize. Je to jeden z mála případů, kdy středověká legenda dostala patronát nad technologií 20. století.
Zemřela 11. srpna 1253 a pohřbili ji v kostele San Giorgio — na místě, kde předtím dvakrát ležel František a kde dnes stojí bazilika sv. Kláry. Svatořečena byla už 26. září 1255, dva roky po smrti. V bazilice je v kryptě její tělo a v boční kapli visí krucifix ze San Damiana, ten, před nímž František slyšel výzvu opravit dům — sestry si ho vzaly s sebou, když se z kostelíka stěhovaly nahoru do města.
Časová osa obou životů: Příběh sv. Františka →